Jsme připraveni nabídnout koncertní čísla "Klezmerské muziky" v rozsahu větším než jedna hodina.

Pod hlavičkou cimbálová muzika Gabi a. G hrajeme moravské melodie na podnikových večírcích, soukromých oslavách narozenin, nebo svatbách až v rozsahu šesti hodin, případně můžeme hrát na přání posluchačů.

Klezmer má původ ve vesnicích a ghettech východní Evropy, kde putovní židovští trubadúři- známí jako „klezmoríni“, hráli u významných událostí jako byly například svatby a to od ranného středověku až po nacistické a Stalinovo obléhání. Hudba byla inspirována světskými melodiemi, oblíbenými tanci a židovskou liturgií. Melodie byly jednoduché a často úplně beze slov. Díky vzájemnému kontaktu slovanských, řeckých, tureckých, cikánských a později i amerických jazzových hudebníků, kteří používali změny stupnic, rytmu a také hodně improvizovali, získal Klezmer schopnost vyvolat všechny druhy emocí právě přes rozmanitost této hudby.

Právě pro jeho uměleckou bohatost a charakteristický zvuk je Klezmer hudbou jedinečnou, snadno rozpoznatelnou a velmi oblíbenou jak u etnických menšin, tak u širokého publika a to po celém světě. Klezmer v současné době zažívá velké oživení, tato hudba je doslova „pozváním k tanci“.

Klezmer hudba a židovská hudba v současné době skýtá široký repertoár , v němž může být vyjádřena pestrá škála lidských emocí- od radosti k zoufalství, z oddanosti po vzpouru, od meditace k opilosti- aniž by se zapomnělo na židovský humor…a samozřejmě láska!

Termín 'klezmerishe hudba' byla představena v roce 1938 slavným muzikologem Moshe Beregovskim (1892-1961) ve své knize 'Yiddishe Instrumentalishe Folksmuzik' a upraven Zev Feldmanem a Joachim Stutchevskim ("musiqah qlezmerit"), v hebrejštině. Typická klezmer kapela byla složena ze smyčců, cimbálu a bubnu, produkce byla zásadně instrumentální a improvizovaná (klezmeři oproti klasickým muzikantům říkali, že hudba z not je papírová hudba, oni že čtou noty přímo z nebe- nebo podle sluchu).
Spolu s postupnou asimilací východoevropských židů a s úpadkem chasidismu v první polovině dvacátého století se z klezmerských melodií stala jakási popmusic - přibyly texty v židovštině, většinou nevalné úrovně, a zapojila se dnes typická tahací harmonika. Dnešní "klezmer" čerpá ponejvíce z tohoto období.
S módou etnické hudby v osmdesátých letech dvacátého století se přirozeně zvýšil zájem i o hudbu židovskou. Konec klezmerské éry v první polovině století se naštěstí kryl se začátkem éry záznamu zvuku, takže se obrozenci klezmeru (jmenovitě Michael Alpert se svými Brave Old World, The Klezmatics nebo třeba Flying Bulgar Klezmer Band) měli od čeho odpíchnout (jmenovitě od nahrávek cimbalisty Josepha Moskovitze a klarinetistů Naftule Brandweina či Dave Tarase). Protože je těchto nahrávek málo, mají dnešní klezmerové kapely obdobný repertoár.

Žánrově ovšem nejde o jakoukoliv židovskou hudbu nesynagogální, ale specificky lidovou hudbu východoevropských Židů z oblastí Ukrajiny, Polska, Běloruska, Litvy, Rumunska, Maďarska a Slovenska. Obsazení se nelišilo od ostatních kapel lidové hudby dané oblasti, jde tedy hlavně smyčcové nástroje (housle, violoncello, kontrabas) a malý cimbál.

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz